Křídla v propasti
Křídla v propasti
Anotace: inspirace z jedné krátké báseňky, kterou napsal člověk, kterýho mám ráda, je to směrováno tak obecně ke všem,
Stojíš nad propastí
nevidíš na dno
ani nemůžeš
sama své dno nezná
neboj se skočit
zachytí Tě
na svých křídlech
pomalu Tě na nich
snese hlouběji
až do svého nitra
trošku trhavě
trošku zdráhavě
pochop jí
její křídla
jsou těžká a zraněná
ale čekají na Tebe
nenechají Tě padnout na zem
jen potřebují vědět,
jestli na nich chceš letět.
nevidíš na dno
ani nemůžeš
sama své dno nezná
neboj se skočit
zachytí Tě
na svých křídlech
pomalu Tě na nich
snese hlouběji
až do svého nitra
trošku trhavě
trošku zdráhavě
pochop jí
její křídla
jsou těžká a zraněná
ale čekají na Tebe
nenechají Tě padnout na zem
jen potřebují vědět,
jestli na nich chceš letět.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Mám se snad pořád opakovat:-)? Prostě dobrý, no:-). Je to divný číst tvý básně, když se trošku známe...
09.05.2006 11:59:00 | Jan Václav Pražský
Zvláštní touha. Ale silná a obecná. Skočit, letět, doufat v křídla. Však ona jednou narostou až už to nebudem čekat
01.05.2006 21:54:00 | Hradečák
Zajímavé téma. Tak je to i s lidma. Myslíme si, že nás chtějí pohltit a oni přitom touží nás pozvednou. Bohužel je nepoznáme.
29.04.2006 21:00:00 | Mr.George