V parku

S prvním jarním deštem
umlká tón zlomené flétny
Vítr si povídá s listy
osamělých stromů
v tmavém parku

A čas neúprosně utíká
kamsi do neznáma
aby ho nikdo nenašel
a nemohl ho zadržet

A já bych přece chtěl ten čas zastavit
Ale už mi došly síly
a usínám
Osamělý a v zapomenutí