Poprava

Cesta široká, pole kol,
slunce nad hlavou
a v srdci bol.

Po cestě povoz vyráží,
do města až,
na panské nádvoří.

Tam špalek ve své kráse
čeká na dalšího,
dnes vraha zase.

A vrah v povozu pláče
když vůz tento se stáče
do lesa širého.

A vrah v povozu vzlyká,
když vůz tento se smýká,
z lesa zase do polí.

A vrah v povozu lká,
když kočí teď zas "Hyá"
na černé koníky.

A vrah v povozu brečí
a vrah v povozu klečí
prosí u Boha.

V dáli už se zjevují
bílé hradby města,
zvonky prozpěvují,
už jde nevěsta!

Na panském nádvoří,
dnes veselo bude,
král se dneska žení,
o vraha ubyde.

O jednoho člověka
více nebo méně,
ale on je vrah,
tak raději méně.

Vrah si kleká,
panna heká,
hlava letí dolů.

Tělo padá,
panna mladá,
též kácí se v bolu.

A na ručce jeho přívěšek,
"a navždy až do hrobu".