bez názvu

Ticho rozechvívá zvony
v zahradě bez hesel
stál jsem
stál jsem s foťákem
na konci ulice padajícího listí
a díval se modrýma očima
na všechny ty barvy větru
a kreslil jsem poezii svítání
rukama malíře
a Slunce leželo na talíři
kdesi mezi modrou a bílou
a tím stokrát známým pohledem z okna
když jdeš v noci lesem
stromy mlčí
ve stříbrných pavučinách měsíce
v těch zahradách, kdy zvuk ticha
jsou neviditelné prsty na strunách harfy
v tichosti rozbořeného domu
ticho rozechvívá zvony
na vrcholcích vzdálených hor
zůstává krásný zvuk
napříč Vesmírem
doma jsem pak našel slova
napsaná vprostřed stránky…