Moje hlava...

Už chápu sebevrahy
i ty jejich činy,
kdy nemohou nic učiniti,
kdy je to pod jejich síly.
O pomoc prosí,
kdo zmáčen jest krví.
Hrozí mi smrtí
a nikdo nedostaví se,
pomoc?...už není.
Život,co to je?
Všechno se mi popletlo.
Nic nedělám správně,
všechno je zkrátka špatně.
Proto se pro jedno kvítí
velké slunce nerozsvítí.
A slzy pomohou už jen velmi málo,
zkrátka každému z nás se něco zdálo.
Sen ošklivý,zlý,
však realita horší jest.
Nikdo dokonalý není
a nic už nebude kvést.
Kapička naděje se uvolnila
a ve velké vodě se utopila,
...než daleko odplavala.

Smutek,nyní to jediné co znám.

Oči zrazují
a pravdu prozrazují.
I přes stálý úsměv na tváři,
vnitru se ubíjí a nezáří
Štěstí nepoznám,
důvod už neznám.
Snad jsem já jediná,
kdo toto prožívá.
Nikomu totiž nepřeji,
tyto své myšlenky,
protože pak častěji
by se hrobky plnily...