Monolog

VÍŠ, SVĚT NENÍ NEKONEČNÝ! VÍŠ, NIC NETRVÁ VĚČNĚ..
STŮJ a kochej se nádherou bytí...
Víš, i ta růže věčně nemůže tu býti.
Nač se trápit? Nač spěchat světěm? Jen jdi..
a sleduj, pozoruj přírodu okolo sebe. vidíš?
Tam...?? V dáli...??? Jak měsíc se třpytí??
Nebo jak slunce háže barevná sklíčka?? Jistě že ano...

Jen to musíš vnímat..
Tak málo stačí abys věděla co máš...
Nezahazuj to! je to nádhera...
Svět.. ten velký, nekonečný Svět!
Je tu jen pro tebe.
Nebuď schována v temnotě, tak jako já...
Neboj se vyjít na světlo, tobě neublíží...
Víš kdo jsem...!
Vždy jsi to věděla... ale teď, se tím již netrap!
Tak jdi a pozoruj svět! Jsem s tebou vždy budu.
Budu stát, ve stínu a pozorovat tvou hebkou tvář...
Budu doufat a snít...navždy a stále..napořád