Tak tohle se mi hodně líbí. Je to děsivě realistické. A nejhorší na tom je, že jednou budeme i mi ti, kterým nebude pomoci, ale tak třeba se na nás ta sestra alespoň usměje. Nehažme je všechny do stejného pytle, dělají těžkou práci. A on i ten úsměv občas dokáže zázraky...krásná báseň. Dneska rozdávám stovky, ale já prostě jinak nemůžu.
05.05.2006 12:45:00 | Epona
Moje úhlavní kamarádka pracuje na onkologii, takže občas vypráví nějaké "veselé" historky. Sám jsem před pár lety ležel ve špitále se slinivkou a taky to bylo žůžo.
Dík za komentář. Heč, já jsem si ty sbírky samizdatem vydal dokonce dvě. Většinu básniček už jsem sice převedl sem, ale jestli chceš, můžu ti je poslat mailem.
05.05.2006 11:48:00 | JardaCH
Sice depresivní, ale krásný. Asi jsem jiná, že se mi líběj smutný věci. :-)
05.05.2006 10:53:00 | melebele
bože, to je ale depresivní...
:o(
mám velké štěstí, že nemocnici znám jinak
05.05.2006 10:44:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd