Jenom tak

Pamatuju se na strýčka Příhodu.
Ale jenom matně.
Věty pronesený nazdařbůh,
květiny na stole ve váze,
okopanej dům na zadní straně,
aby to zpředu nebylo tak nápadný.

Pamatuju se na hloučky dětí před školou,
jak mluví o těch samých věcech celý dny,
na dětský hry,
co teď hrajou dospělí -
jen ve větších rozměrech.

Pamatuju se na chvíle, kdy to bylo dobrý.
V těch špatných to bylo k uzoufání.
Možná jsme věděli až příliš dobře,
že se máme držet zpátky --
Možná by to teď bylo všechno jinak.

Pamatuju se na ztrátu svý řeči.
Bylo to tak pozvolna,
že si toho nikdo nevšim´.
Jenom noví lidi
neví co si myslet.
A ono je to jedno.
Ať si to vysvětlujou po svým.
Vždycky to tak každej dělal.
Bez ohledů a nápadně.