Až přijde konec...

Z lásky zbyl jen hrníček prachu,
spálená fotka víří ve vánku,
tvé polibky vzal si čas,
tvé kroky překryl mráz.
Hrdlo svírá se utrpením,
déšť očištuje mé tělo,
mé srdce drtíš ve svém sevření
před mýma očima navždy světlo potemnělo.

V uších zní jen hlas tvůj
už nenaučíš mě hvězdnému tajemství,
Bůh život tvůj opatruj,
z knihy temné budu číst své proroctví.
Každá slza je kapička mé krve
hoří když padá na zem
brzy vykrvácím,duše o trůn se rve,
zachránit šlo by se kouzlem,
však jak bytost bezvládná světem se potácím.

Nepopsatelná bolest v mém srdci,
všude kde budu,budeš se mnou,
budem se procházet sluncem
budem se vláčet tmou.
Vzpomínky jen bolí,
křičím do nočního ticha,
úzkost v žáru hoří,
má tvář-výraz mnicha.

Neuslyšíš žádné prosby,
jen jizvy na srdci zůstanou
a nesplněné sliby
na papíře budou mou krví napsanou.
Má tvář bude ztrhnuta
nahrazenou novou-chladnou,
uvnitř zbyde jen prázdnota,
dny co dělali mě šťastnou
budou jen pouhou životní kapitolou.

Věřím,že miluval jsi mě
teď jsou tvé city jen kusy ledu,
náš vztah na hřebík pověsíme
má tajemství odnes si do hrobu.
V mém srdci najdeš hřbitov vzpomínek,
rány a jizvy hluboko vryté,
už uhasl i naděje plamínek,
mé pocity budou před tebou skryté...
...avšak pořád tě miluji...

Proklínám tebe,
proklínám Sebe,
proklínám Lásku,
tu odpornou krásku!