Démon

Měsíční stříbro zas spřádá svý sítě,
Krví se rozlévá magie noci,
Tak jako alkohol, nevlastní dítě,
Ve sklence Démon Ti dává ten pocit.

Do rytmu balady,
S rukama za zády,
Spoutaný promile,
Vedou Tě do cíle.

„Beznaděj? Naděje?“ Do ticha šeptáš,
„Být nebo nebýt?“ Lebky se neptáš.
Proklínáš samotu, zpocený dlaně,
Shakespeara, svůj pohled ztracený laně.

Slyšíš svůj dech,
Běsnící srdce,
V blížících zdech,
Co sklíčí Tě lehce.

Tvý nitro křičí,
Ale hlas zpívá,
V krku se příčí,
Démon, co vzýváš…

Stříbrný oko dává nitku k nitce,
Žilami proudí Ti Démonův vzkaz,
I když Ti samota zazpívá trpce,
Alkohol nevzývej, procitneš snáz…