ÚSMĚVY NA DUŠI
ÚSMĚVY NA DUŠI
ÚSMĚVY NA DUŠI
Milování rozkošnické roztomilosti
Je to snad námi, je to snad osudem...
Bezmála srdcí v pošetilosti
A už zítra spolu nebudem...
Ve sletu okamžiků úchvatná energie
Vím co chci a je mi to jasné...
I přesto, že to spojení nepřežije
Nemůžeš říct, že není krásné...
Doufám, že daleko od hněvu...
Splyneme v teplém úsměvu.
Žiji dopředu a očišťuji svoji mysl
Od vlastního života, jak dál běží...
Žili jsme pro něco a vše dalo smysl
A na ničem jiném nezáleží.
Milování rozkošnické roztomilosti
Je to snad námi, je to snad osudem...
Bezmála srdcí v pošetilosti
A už zítra spolu nebudem...
Ve sletu okamžiků úchvatná energie
Vím co chci a je mi to jasné...
I přesto, že to spojení nepřežije
Nemůžeš říct, že není krásné...
Doufám, že daleko od hněvu...
Splyneme v teplém úsměvu.
Žiji dopředu a očišťuji svoji mysl
Od vlastního života, jak dál běží...
Žili jsme pro něco a vše dalo smysl
A na ničem jiném nezáleží.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Nějak se do toho nemůžu ponořit, snad mne trochu ruší rýmy, nevím. Ale není špatná.
11.05.2006 16:24:00 | JardaCH
Líbí se mi vždycky tyhle básně, v nichž je nějaké smíření. Nač taky v sobě dusit hněv? Vždyť člověk by měl být rád, že směl něco prožít. A že to skončilo? Co na tom záleží...
11.05.2006 09:09:00 | Keilanne