Kopretina

Kolem znějí dětská říkadla,
A mě smutná nálada přepadla.

Vítr fouká lehounce,
Připadám si jako kopretina na louce.

Tak sama, tak křehká,
Zlomit jí je úloha lehká,

Na lásku se jí ptáš,
Lístky jí přitom otrháš,

Když se den promění v noc,
Už nezbude čas na pomoc.

Tma pohltí den,
A po kopretině zbude jenom sen.