Pro paní H.
Pro paní H.
kde Ulice mi k spánku pěla
a lecjakou zde ránu pěstí
citlivá má duše utrpěla
Za velké bral jsem tehdy štěstí
že moh jsem chodit do kostela
Dík, prchly jako o závod,
teď, když už jsem "velký"
všechny vzpomínky z těch dob
(není čas smutné na myšlenky)
však dodnes zářící mi zůstal bod
- tvář první paní učitelky...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tu první tvář, co shlédla jsem,
když do školy jsem učinila krok,
já dobře poznala až časem
a byl to pro mně trochu šok.
Tam ve dveřích stál kakabus, co neuměl se smát,
on nazýval se školníkem a nikdo z nás ho neměl rád.
:-)
14.05.2006 11:04:00 | Roko
Poprvé, co čtu, že někdo vzdává hold kantorům...neobvyklé, ale snad s věkem zmoudřím, jsem ještě mladý a to, co mi předávají poznám až s odstupem.
12.05.2006 15:20:00 | CorrimsonTom
Ježiš, to je krásný. Ta pani H. by si to měla přečíst, já myslím, že by slzu uronila. Tak aspoň já dávám 100
12.05.2006 11:06:00 | Miskitka
Ta "paní H.", mně tolik milá,
tyhle verše si zasloužila... :o)
jsou hladivé jak ona sama...
a tolik moc z nich voní... emoce známá...
Děkuju ti za ně!!!
12.05.2006 10:37:00 | Cecilka
Moje první učitelka měla staromódní brýle, bílé vlasy stažené do staromódního drdůlku a byla staromódně laskavá a trpělivá.Dodneška na ni vzpomínám...
12.05.2006 10:16:00 | Branwen1
Tak, ne náhodou, prošla jsem se kolem dnešních nejnovějších a přečetla si poezii tvoji, jistě jsem směla, viď...a dík.
12.05.2006 09:54:00 | Hančí
Jo první učitelka, když se ,,vyvede"
tak je to veliká výhra...mám to vyzkoušené na sobě i svých třech dětech ;-) Jedno mělo smůlu :-(
12.05.2006 09:42:00 | no