Bohužel či bohudík

Bohužel či bohudík ?

Křič, řvi, vyřvi se !
Dokud můžeš.
Nebude to trvat věčně.
Časem přijde něco, co to změní.
Totalitní režim, který se bude pokoušet vymýt ti mozek.
Budeš odolný a vzepřeš se mu ?
Nebo skončíš jako ubohá troska ?
Jako ubohý kus hadru, který nikoho nezajímá.
Který nemá vlastní názor.

Ne, z tebe nikdy nebude hadr,
Jsi příliš hrdý.
Nikdy tě nezotročí do své všednosti, vždy budeš vybíhat z řady.

Oni si s tebou neporadí,
jsou příliš přízemní a moc rozumní.
Jednou na to doplatí.

Ty na to doplatíš.
Na sebe.

Zemřeš, musíš zemřít, víš, že to tak je.
Jen kde a jak ?

Už brzy vydechneš.
Po tom dlouhém a namáhavém běhu.
Běhu k ničemu.
Bude to zasloužilý odpočinek, po dlouhém závodě.

Tehdy budeš vyčerpaný,
Budeš opojený sladkým spánkem.

Klíží se ti víčka, propadáš do snu, ze kterého se neprobudíš.
Nechceš.
Ta sladká a jedinečná chuť krve, která vychází z lidského těla, to teplo,
vše odejde, odplaví se do neznáma.
Ale ty to nebudeš vědět, budeš jen spát,
jen spát.
Na věky věků jako Šípková Růženka.
Ale ty se už nebudeš chtít probudit, že ano.
To je dobře, protože žádný princ nepřijde.
Ti jsou jen v pohádkách,
pohádky jsou pro děti,
a ty dítě nejsi,
Bohužel či bohudík ?