Nihil

Jen já a nikdo jiný,
na poušti z ničeho.
Ve mne ten pocit divný,
jakoby ticho ječelo.

Jsem nikde, s nikým, sám.
Roky hledám pomoc.
Bojím se, že to už vzdám.
A znovu přichází noc.

Můj přítel věrný, jediný:
Slunce jde znovu za obzor.
Ekce, homo!? Vidiny!
Jen dávat dobrý pozor.

Já hledám, denně, pořád,
Nevím co, kde, jak a koho.
Ve světě, který nemá řád,
žiju až příliž dlouho.

V prostřed bílého prázdna,
jsem já, jeden prázdný muž.
Má budoucnost je dána,
kdy konečně skončí už?

Nemám nic, co jiní,
jen mé pocity různé,
ty pocity, které vinní.
A zlé sny, tak hrůzné.

Na pokraji propasti,
ke skoku přichystán,
dostat se z mé pasti,
v propustku život dám.