Stařec

Zřel jsem zase toho starce
a čpěl tak ohavným puchem,
smradem lihoviny, jenž se těžce
vznášel otráveným vzduchem.

Chudoba a bezmoc vtělila se
do jeho nemytého těla,
horší byl, nežli poražené prase,
před nímž se má duše skryla.

Ach ten hnus a pitoreskní žal!
V tom snu starcem byl jsem sám.
Ten prokletý svět jsem znal –
osud můj, v němž se oddám temným hrám.