Mrazí mě kosti

Mrazí mě v kostech,
když vidím na zdech
jméno své rudě napsané.

Nevím proč tohle
někdo tak podle
udělat mohl nerovně.

Jak se mám bránit,
když můžu se zranit
a svojí krví odpověď psát.

Nevím proč lidi,
co se tak stydí
se neumí pod hrozbu podepsat.

Co mi teď zbývá
smrtka se dívá
a úsměv její je děsivý.

Slova má slyšet jsou
jeskyní prastarou:
čeká Tě život posmrtný!

Teď se jen směju,
dýkou Ti řežu
tvou hrdost na kousky.

Pro Tebe smůla,
noční je můra,
ve vodě najít suché zákusky.

Zákusek sladký
je hloupost a vratký
je most přes který přecházíš.

Padat však nechceš,
no tak to neřeš
teď už nic zpět nevrátíš.

Řekni teď: Sorry
a tahle Story
skončí ani nemrkneš.

Zákusky sladké
lana jsou prasklé
teď už nic vrátit nestihneš.

Možná jen třeba
nabídni chleba
a z mostu se rychle vrať.

Nebo Tě, brouku
strčím do klobouku
a řeknu Ti rychle se strať.

Nemrazí mě kosti,
hrozeb už dosti
a na stěně nápis je pryč.

Smrtko ty zrádná,
jeskyně dávná
tam užitečná budeš špíš.