Zrada od kamarádky

Znovu bych tě viděla ráda,
bílá pleť, tmavé vlasy, hnědé oči...
Ty však natočila's ke mně záda,
teď slzy mou tvář močí...

Uznávám, i na mé straně vina je,
avšak krutých slov jsi použila,
tak snad už teď ti lépe je,
byla bych raděj, kdybys mě zabila.

Mohla jsem se na tebe spolehnout,
vždy když trápení jsem měla,
teď v klidu nemohu zalehnout.
V tu chvíli já se chvěla.

V tu chvíli, kdy jsi vypustila,
sprostá slova ze rtů svých,
špínu jsi na mě naházala,
kolem rozléhal se tvůj smích.

Kameny, kopřivy, pohledy tvoje,
házela jsi na mě stále,
ležím tu a na mě hromada hnoje,
v mém pokoji, v mém sále...

pláču a mrzí mě spousta věcí,
nevím, jestli se dá něco zachránit,
na světě měla by být slušnost přeci,
tak nenech se zlobou omámit!