Kdo je divný a nad kým zlámat hůl

Chastal jsem trochu víc, než krutě,
stydím se, před tím, než v myšlenkách obejmu tě,
jsem vinen pro očekávání, která k tobě mám,
nehoden být tím, čím jsem sám.
Chlastal jsem na břehu řeky zoufalství,
kdo víc vstává z mrtvých a při tom tohle všechno ví,
v jinačích pohledech neskromného chvástání,
kdy "divnost" je převlekem úžasného poznání,
jsem vinen tím vším, protože vidím,
ač jsem ve stavech, za které se stydím.