Sbohem má milá

Ležíš v posteli s nebesy nehnutě
oči otevřené do tmy
asi zklamu tě
už jsem jen já,ne my.
Ležíš jak květ na poušti
bledá a studená
lehce se svět opouští
když duše je zjizvená
obraz tvé tváře vryl se mi do paměti
bylas jak křehká panna
v té dnešní životní změti
sama… tak sama…
Bolest ohlušovala tě
klečelas v koutě
rvala si vlasy
už k sobě zvou tě
ty posmrtné hlasy.
Pozřelas sladkohořký jed
není to jen snění
bylas mrtva již na pohled
ale teď navždy se vše změní
uhranul mě tvůj konečný vzhled
a život není…
Vídám ve snech tvou tvář
k obličeji se mi sklání
jeho zář
není to jen zdání.
Lituji tvé smrti,
ale vím, že teď jsi šťastná
mrzí mne,že neslyšel jsem poslední tvé věty
ale pro mě bylas krásná…