Kdy pochopím?

Spal vášní vše černé co v sobě nosím,
změň v popel touhu milovat,
to co bych tak chtěl, míti nesmím,
už nechci se nikdy radovat.
V ohnivé řece utop mé city,
rozdrť mé srdce kamenné,
vtělím se do stínu co za sebou nosím,
snad duše má nezapomene..

----------------------

Když nejsi tu se mnou,¨
chtěl bych ti říci, že stal ses myšlenkou
s níž jsem se sžil natolik,
že ji nedokážu opustit,
které se nedokážu zříci...

-------------------------

Utápím se v bezedné hlubině svého zármutku,
co minuta, to o metr níž a prosby tolikrát
vyřknuté z úst mých nedostanou se nad hladinu¨
z vězení mého,
mříže z tužeb nesplněných, přání, co vytratila se tam někde v prostoru , nedovolí ovlivnit děj mého štěstí..