Improvizace

Samoten píšu, ovíněn,
zbabělé kecy.
Z komínů palíren
zírají slepci.
Šedý zákal
na poli mraků
nejistě vystoupal
jak Goliáš z praků.
Cihly kladou
bezzubé dělníky
jenž brzy stanou
na steré pomníky.
Závoj slz slaných
z mrtvého nebe
a konec!

Srdce rozervalo snad samo sebe
nehledě na tváře známých
jež se mu vysmějí a naplivou mu do obličeje
za smutek – za žal – za plané řeči
za to že nahrálo jim k železné smeči
A rým padl.
Ranou do týla
ranou krvavou
krev se rozstříkla
na poli fantazie
A hrdost mi navlíkla
korálku směvavou
co to asi je?
Kord nevytasí
ani král
by mu jej zlomil první sedlák
páchnoucí cibulí
faleš hrál
a mě nespasí
Kdo?
Zůstanu beze zbraně.