Den a noc

Když nad hlavou ti létají vrány
a dělají své: „Kráky, kráky,“
pak na čarování je dobrý den,
vyjdi za mnou k ohni ven.

U ohně skloň se a něco zříš,
co na věčnost už nespatříš,
věčný život na obloze,
uvidíš se v pod obrazem.

Láskou zahoříš ke mně snad možná,
mé srdce i přes rozum to pozná,
kde je tvá duše, tam je i má,
navěky, slibuji, zůstanu tvá.

Miluj mne srdcem jako já tebe,
odejdem spolu do hvězdného nebe.
Ještě výš, až ke hvězdám,
s tebou třeba k planetám.

Energie spojme, tvou i mou,
prozáří světlo noční tmou.
Uvidíš vesmír z výšin krásy,
projdem nebeské to brány.