Nečekaný...
Nečekaný...
Překotný pád,
sténavý vzlyk,
svou tichou ozvěnou,
rozplývá se v oblacích...
…a kapitoly žití
svébytím,
píšou lekce bontonu,
určené jen někomu,
do desek božích příkazů,
svou tíhou dusící,
se rděním na lících…
…bezhlesý úder
zanechá šrámu stín,
vetnutý napříč osrdím,
do hloubky lapavého nádechu…
…je konec
konec všemu
všemu překotnému spěchu..
Infarkt udeřil.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Budiž,možná žertem vyjádřit chtěla si pointu básně, moc mě to nepřesvědčilo...Ale je to jen názor amatéra
24.01.2007 22:07:00 | Maret
Tak ten konec jsem vážně nečekal a málem chytl infarkt.:o)) já myslel že klepe tajný ctitel.:o)
Pěkná vtipná.
24.05.2006 20:49:00 | Guču
..a já tenhle problém-nastolený Šuměnkou-prodiskutuji neprodleně se svým kardiologem!:o)
Musím ovšem ještě napsat, že báseň je tak skvělá a sugestivní, že si půjdu raději ihned odpočinout a ukončit spěch dřív,než to za mě udělá moje zběsilé srdce.
Dík, gratulace a 100!
23.05.2006 23:27:00 | Navire
Teda, Šuměnko, teď jsi mi nasadila brouka do hlavy. Myslíš, že s tím hovniválem, když kutálí tu svou kuličku, to nemůže šlehnout? Budu to muset prodiskutovat s entomology. Na druhé straně ho může něco sežrat, což se nám v našich zeměpisných šířkách a délkách patrně nestane. I když tuhle jsem se sežral... Ale to sem nepatří.
23.05.2006 16:26:00 | JardaCH
..snad proto závidí hmyzu..tomu myslím tohle nehrozí..a poletovat od květiny ke květině..to by bylo (ovšem jak se znám..tak bych při své smůle byla kdovíjaký brouk
:-pp
23.05.2006 10:08:00 | šuměnka