Anotace: ..možná stokrát omýlané téma, ale zrovna se tak cítím a snažím se to nějak napravit...Když už jste mi to srdce zničili na kousky, tak jej aspoň složte zpátky..Proč to mám dělat pořád já??
Stmívajícím se večerem v koutech vzpomínek
toulají se ztěžklé sny
/zapomenutý, snad
odkopnutý/
Kousky srdce
/ztvrdlé střepy zrcadlení/
válejí se po podlaze v domnění....
...že je posbírám...
/Ale to vy jste mi je
rozházeli/
A víte, k sakru, jak těžce je zase budu muset
sbírat?
Vyčpělé city...
Časy, co sladkými chtělo by se je
nazývat,
utopily se ve lžičce soucitu
Hledám zas sílu zvednout se
a létat
/bohužel křídla rostou pomalu/
a díry v srdci zarůstají ještě stokrát tak déle...
moc, moc, moc ráda se k tvým básním vracím.. je v nich kouzlo.. a vždycky se vracet ráda budu :)
09.06.2006 23:07:00 | Sharon
jéé, já si někdy říkám, jsem naštvaná, napíšu něci takového, vyjřičím ty pocity, ale nevím, vyjde z toho zase jen něco takového, to co já píšu:o))ale ty to umíš dokonale:o))prostě jsem cítila všechen ten vztek , co námi někdy cloumá.
28.05.2006 11:37:00 | Sunny