Vrahovy myšlenky

Mám svý srdce kamenný.
Ať se kdo chce na mě zlobí.
Nemám černý svědomí.
Tohle na mě nepůsobí.

Jsem jen vrah a kdo je víc?!
Každý je tu nějaký.
Krve kapek statisíc...
Pohled upřen na mraky..

Nemodlím se, vážně ne!
Nejsem žádnej kajícník.
A až můj čas nastane,
bude ze mě pekelník.

Netíží mě moje hříchy.
„Zabij děvku, rychle zmiz!“
Mé srdce je plné pýchy!
Policie?!? Hnusný hmyz!

„Já to nebyl přísahám!“
Do země se dívám..
Trošku se však červenám.
Proti všem svým silám.

Když vzpomenu na tu tvář,
tak už tak lehko není.
Děvka nemá svatozář!
Neupadla v zapomnění...

Čí život jsem teda zmařil?
Kdo byl tahle oběť má?
Děvka, kterou mi zaplatil?
Nebo žena nevinná?

Probůh! Jak to přemýšlím?
Tohle vážně nejsem já..
Jsem snad dědkem prašivým
a svědomí ve mě hlodá?

Byl jsem vrahem vlastně vždy.
Tak co se teď změnilo?
Nebo něco navěky
moje srdce zranilo??

Sakra, mysli na úprk
z té smrduté kobky!!
Máš jen křivý husí brk
a pak z chleba drobky..

Takhle se ven nedostaneš!
Nemysli furt na ty oči!
Zvládneš vždy, co si zamaneš,
tak ať se nůž v zámku točí...

......nedal jsem to..
Jsem už starý...
Seru na to!!
Chcípnu tady..