Horská dráha

Jak jízda na horské dráze,
zdá se život být.
Jednou je zle a jindy dobře,
můžeme jenom snít.

Snít o stálém klidu v duši
a věčné pohodě.
Lež v tom slyší moje uši
nikdy to nepůjde.

Proč jednou cítím se přešťastný,
že vše co dělám je dobře
a někdy jsem moc nešťastný,
že samota mě na kost odře?

Snad lépe jsem se cítil,
když na život nebyl jsem sám.
Snad vždy jsem tak tušil,
že po lásce zůstane šrám.

Ten šrám, ta rána teď se hojí,
někdy je dobře jindy hůř.
Každý snad samoty se bojí,
je jako v srdci zarytý nůž.

Občas tak přemýšlím a dumám
nad skutky z minulosti.
A odpověď pořád a pořád nemám,
jen samé zlosti.