O životě

Zas bloumám světem pozemským,
Kde duše má jen trpí,
Kdo mi poví, co je s tím,
když život se na mě supí.

V galejích kolotoče,
každé ráno odmyká,
jak v kruhu stále chodí morče,
které se nudou zalyká.

Stále stejné věci,
požíraj mě každý den,
jsem všech a pak mě ničí,
když dávají mě v plen.

Převtělen za anděla,
budu možná rozum mít,
možná, že jsi to tak chtěla,
ale já už nemám sílu žít.