Zapomnění
Zapomnění
Anotace: Obdivuji človíky, kteří umějí jít životem dál a netahat v batohu(duši) všechny prohry, ztráty a rány co jim někdo zasadil.
Zapomenout bolest
Nemít strach….
Netušit existenci zla…
Bláhové mé přání o ztrátě paměti
Touha po mysli malého dítěte
Na chvíli být tak krásně naivní
Umět si hrát na svět plný kouzel
Krásný sen
Pouze sen
Já….
Nejsem dítě a nejsem naivní
Neumím totiž kouzlit
Ani zapomenout….
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Někdy je snažší odpustit než zapomenout. Já závidím hlavně těm, kteří dokáží odpustit sami sobě, protože teprve tehdy mohou jít dál s čistým štítem. Ti ostatní jen uměle leští ten svůj zalitý krví svých proher a zklamání a připadají si mnohem starší než skutečně jsou. Nevědomost je někdy sladká ...
02.10.2006 06:01:00 | Doriana Marková
Taky obdivuju tyto človíky, občas se mi i daří netahat ten batoh s sebou a chechtat se životní smůle či potížím do očí... ale někdy se ten batoh příliš nafoukne, jakoby mi to chtěl vrátit, že jsem si dovolila kráčet bez něj a foukne do mých dnů bolest a beznaděj... naštěstí, v poslední době jsou to spíš hodiny než dny... :-)
18.09.2006 22:54:00 | Levandule
Dítě v nás má krásná přání, dospělý v nás napomíná, jací bychom měli být. No - a naše já se s tím pere, také to znám - a dík za komentář Jahůdko.
04.09.2006 21:34:00 | koloušek