Bloudím

Úsměv z tváře mi zmizel už nejsem stejná,
jak jsem bývalá sám jsi to poznal,
že život je jen velká hra.

Změnila jsem se sáma to vím,
ale nevím jestli k hošímu nebo k lepšímu to musíš povedět ty?

Nevím kam mám jít
a co když jsem sáma,
nechci pokoušet pít,
sáma sebe se ptám?

Co dělat dál,
kdo mi můj strach vyléčí,
tak kdo nebo co,
žádné léky nepředčí

Bloudím sáma v temnotách
na oblaku jako ve snách.
Nechápu kolem ten svět lidskosti,
plný zloby a nenávisti.

Bloudím,nebe nad hlavou
s jedinou myšlenkou tmavou,
proč životem jak ve snu bloudím
a proč žiji ve snech,
proč mne láska svírá,
bdí a oči neotvírá.

Svou silou vzdušné zámky staví
a pravdu v lež přetaví.
Tak proč stále mlči?
Pověz,pověz mi to
Srdce mé z toho brečí.

To ticho ta beznaděj,slyšíš
Tak mi něco pověz prosím