Smrt

Kolikrát člověk řekne si, že by už nechtěl žít,
ale za pár dní je vše pryč a je rád, že tu může být.
Já také ráda bych teď být chtěla
i kdybych vše co mám za to dát měla…
Jenže ta lékařova slova zněla jasně :
,,Slečno – je mi to líto – zbývá vám měsíc – přesně´´

Bylo to asi to nejhorší co sem kdy slyšet měla
chtěla sem aby to byl jen sen a já se probudit směla
Nešlo to – i když zkoušela sem to chvíli dlouhou
nejde to ani teď – když musím žít s tím, že budu tu chvilku pouhou
…
Měsíc – ta chvíle někomu možná nepřijde dlouhá
Jenže já občas ptala se sama sebe, proč čas se tak loudá
Když už mám zemřít, tak ať je to brzy
Jen bych tu ronila zbytečně slzy.

Nejdřív vypadalo to jak čekání na Godota
A najednou už je tu sobota….
Už jen pár dní je přede mnou
A já představuji si už jen tu černotu černou
Která jediná bude tu po smrti se mnou
…

Když do nemocnice vezli mě v bezvědomí
Asi nikdo netušil co za nemoc to má na svědomí
Vypadalo to jak pouhé omdlení – u mě dost časté
Ale diagnóza nyní je jiná – už je to jasné

Ta hrozná nemoc – už vidím ji všude
Vím, že konec už hodně brzo tu bude

Teď ležím tu v posteli a přemýšlím o tom,
Přemýšlím nad životem svým a co bude potom.(?)