Naposledy se pohoupat

Sem a tam, tam a sem,
tak jako houpačka z dětství
houpe se nad světem,
patří mu celičký vesmír.

Dopředu - dozadu,
dokavaď vítr bude vát.
Nenašel odvahu
na zemi déle pevně stát.

Tam a zpět, tam a zpět,
návratu ale už není.
Proč je tak krutý svět?
Proč všechno v bolest se mění?

Přestal se houpat
bez lásky, bez hněvu...
Není v co doufat,
je konec příběhu.

Jako když slunce za obzor zmizí
visí tu bez jména, pro všechny cizí.