Dívka s modrým šálem

Dlažbu měst, špinavou a nemytou
smáčí kapky ztěžklé olovem
Lavičku listím a mechem pokrytou
obývají šváby, jimž je zpustlým domovem.

Popelnice přeplněné odpady
a kanály plné krys,
jen ta dívka k tomu všemu neladí -
dívka s modrým šálem.

Promočený kabátek, zakrývá zkřehlé tělo
ale...co zde to děvče jenom chtělo?
Pohledem vystrašeným
sleduje ten hrozný svět,
bloumá parkem opuštěným,
proč raději nevrátí se zpět?
Zpět k mámě a tátovi............

To děvče jsem tiše pozorovala
a její rodiče jen v mysli proklínala.

Do očí vetřely se slzy,
svůj zrak jsem sklopila.
Proč??? Proč jenom tak brzy..
jsem spatřila to,
co vyvolává vzpomínky, co mě stále mrzí.

Ponořená do svých myšlenek
a proklínající lidskou krutost,
nevšimla jsem si ani písmenek: POLICIE PÁTRÁ

Ano, ta dívka s modrým šálem.
Dívka, co přišla sem jen s málem.
Na zádech měla hnědý batůžek,
na přívěšku s jelenem, ulomený parůžek.

Ale...kde je? Kde je to dítě???

Té noci se mi zdál špatný sen...
Když slunko usmívalo se nad ránem,
já vykřikla: "To né!!! Vzít si život není v ničí moci!"
A tak začínal nový den,
za rozbřesku tímtéž snem - o dívce s modrým šálem..

Vězela mi v hlavě čím dál víc,
bolelo mě, že o ní nevím nic.

To jitro neměla jsem chuť ani na snídani,
po chvilce denní tisk, přinesla mi paní na hlídání.

Co to je? Ten hrozný článek na titulní straně?

"Dnes ráno, ve sklepě jednoho bytu v chudinské čtvrti,
zemřela mladá dívenka, zemřela o půl třetí"

Ruce se mi třásly,
hlas se rozechvěl.
Můj pláč, zoufalý výkřik zahnat chtěl.
Můj, můj, můj pláč nad tím jejím hořkým pláčem - pláčem ulice,
zaplněným strachem a odporným ránem.

Ne! Neměla jsem sílu číst dál,
tu sílu mi kdosi dávno vzal.

Ani nevím, jak ocitla jsem se zde v tomto kostele.
Vím jen to, že po celý týden, nemohla jsem vstát z postele.
Ta tupá bolest, zbytečná zlost.
Ze života ke smrti, je kratičký most!
Most přes všechny nástrahy.

Bezvládné tělo v rakvi tu leží,
zlé události za okny chrámu dál běží...

Proč člověk po smrti tolik se změní?
Proč sebemenší naděje, že ta malá bude žít, již není?
Kůže bílá, víčka modrá, krev v žilách již neproudí.
Proč jsem včera odešla jen? Proč? Když někdo měl být s ní!

Proč se jenom ptám?
Proč tisíce otázek si pokládám?

Snad ta dívka s modrým šálem,
nezemřela žalem.

Myška