Poslední básníci

Litery krásné, svět je zná
co psali je poslední básníci
vyznání, slova upřímná
kdopak jim dal ten zvláštní cit?

Že žili, sami možná milovali
o pocity své se rozdělili
když byli známí, radost prožívali
verše psali, však prózu nechápali

psali o pohádkovém světě
každý z nich chtěl v něm žít
psali o překrásném létě
a venku přitom, venku padal sníh

a o dívkách jak obrázek
o vílách - kolik pohádek
znali svět věčných hádanek
ale odpověď na ně - ne

psali svým dívkám z písku svoje věty
chvíli získanou natrhali květy
pak přišli, v písku tyto věty:

"teď už vím, proč vás opouštějí
vždyť hlas váš bude jistě němý
a vše, vše se nedá psát
půjdu tam, kde se bude hrát"

Pojď se mnou k řece, kde splavy znějí
pojď se mnou, zůstaneš úžasem němý
stříbřité dno a čirá voda
prohlédni si je zas a znova
poslouchej vlnky a přestaň už psát
tady se žije, místo papíru roste karafiát
tady se žije, kdo chce, může milovat