Balada o Králi a jeho synech

Jednoho chmurného zimního večera,
král svoje dva syny k sobě svolal.
Že nemoc žene jej ke konci života,
poslední svou vůli rád by jim předal.

Dal donésti pečené maso a medovinu,
Strážného poslal pryč a zamkl vchod.
Pozval oba své dědice na hostinu,
jídlo a pití prý nejprv příjde vhod.

Jak maso dojedli a medovinu dopili,
začal král přednášet závěť svou.
Princové bedlivě otci naslouchali,
zvědaví, co každý si po něm odnesou.

Mladší syn zdědí prý celé království.
a veškerý králův pozemský majetek.
Staršímu předá jen jedno tajemství,
které mu zajistí vždy slávy nadbytek.

Korunní princ jen sotva popadá dech,
nevěří uším svým co právě slyšely.
Mysl jeho přepadá hrozivý vztek,
nelze snést, jak bídně jej podvedli.

Je pyšný, království jemu má patřit,
ať bratr nechá si to velké tajemství.
Otec přece nemůže mu jeho sny zmařit,
ve vzteku přepadá ho hrozivé šílenství.

Ve světle pochodní teď dýka se leskne,
princ bez váhání jí otci do krku vrazil.
Mladší princ nad otcovou smrtí teskne,
bratr jej rychle palicí k zemi srazil.

Tak stal se vrah otce i bratra králem,
příští den dal svolat velkolepý bál.
Tajemství veliké mohl převzít málem,
teď moudrý král je mrtev, ať žije král.