Z úkrytu

Za vysokou zdí,
slyšet je pláč.
Již děti spí,
ale život je hráč.

S osudy si pohrává,
míchá kostky všedních dnů.
Tu jedno malé nechává,
snad je to další ze zlých snů.

Z úkrytu sleduje zmatený svět,
neví kam jít,
zná jenom pár vět.
\"Bojím se mámo, chci s Tebou být\"

Máma však neslyší,
možná ani nechce.
Maličké netuší,
za ruku se chytne slepce.

\"Pojď, povím Ti pohádku\"
praví ten pán.
\"O veselém hříbátku,
zde Tě však nenechám."

Chudý je slepec,
jak bezdomovec vzhlíží.
Dítě má po boku,
už nikdo mu neublíží.

Jdou spolu, měsíc na obloze svítí,
kráčí noční ulicí.
Lidé kolem, té dvojice se štítí,
obličej zakrývají čepicí.

Kde je uznání?
Vždyť podpíraj se spolu v dešti,
a před bouřkou se ochrání.
TOMU já říkám štěstí!

Myška