Dopis o životě

Za minutu dvanáct asi bude
Je slyšet jak kostelník šlape po schodech
Dýme, mlho, pýcho, přelude?
Vše nejspíš zatají Vám dech
Však jinak to nejspíš nepůjde…

Píši Vám,
A zcela od srdce napíši vše
Co v duši mám
Píši Vám
A poslouchám
Co papíru teď tužka píše
O čem v noci s temnotou si povídám
Snad…
Ale chcete celou pravdu znát?
Možná měla by jste přestat číst
A roztrhat tento list
Čím jen začít mám…
Myšlenky těžké jako trám!
Víte možná
Nemuselo vše býti jak je teď
Již je pozdě, byl podán příliš silný jed
Možná kdyby byl vyplaven hned…
Čas zahladil stopy vpichu
Látka podaná dozněla, ale v tichu?
Čas…
zahladil rány
Zavřel všechny únikové brány
Za okno sedají černé vrány
Paní za ruce nedrží své pány
V hlavě myšlenky zběsile se honí
Mám svůj rozum, vím co chci a jak mi život voní
Často pro život slzy roní
Štěstí v dáli tiše zvoní?
Ale už dost!
Dala jsem závoru za tenhle most
Snad…
Kdyby jste nevkládala do syna svou pýchu
Pak nevyřkla by jste slova hříchu
Nepátrat to, co mezi druhými se stalo
Ale nejspíš Vám to bylo málo
Nebo jen se to mým smyslům zdálo?
Už vyrostla jsem z dívky malé
Vím proč co dělám
A věřte, že jen tak své názory a sebe nedám
Teď dávám všem hrubostem valé
Chci jen a pouze klid
O čem stále ještě sníte
Vždyť to dobře víte
Chci v pokoji žít
Doufám, že brzy pochopíte
Anebo až na kostelní věži zazvoní zvon?
Stane se zázrak? Velký zlom?
Zapomeňte na to
Vždyť to čekání na nic nestojí Vám za to…
Nejspíš teď si myslíte jak jsem zlá
Jak jsem se změnila
Ach já nevděčná…
Ale své útrapy už jsem si prožila!
Teď jsem tam kde je mi krásno
Mám v tom všem docela jasno…
Tenhle, ale život jiný
Zlé vzpomínky
Pomalu ale jistě
Měním na zlé stíny
Hledám štěstí čisté…
Již jsem oplakala co se stalo
Vrátit se?
Ne!
To za to mi nestojí
Vždyť vše časem, který zahojí
Povolí a přebolí
Nebo snad myslíte, že dalo mi to do života málo?
Žít tak, jako by každý den byl ten poslední
Však!
Nešálí mne sluch či zrak?
Proč ta malá?
Musí snášet krutost perných dní
Již tak mladá?
To píchne a zabolí…
Možná…
říkat jí své rány
Vám pomůže
Však mohutně zní
Z její strany
Bolest,
kterou pláč nepřemůže
Cítím…
s hlavou na mém rameni
Krom slz a myšlenek pálení
Jak ji to ničí a užírá…
Ona na Vás byla zlá?
Nejraději vše odkopla bych pryč
Jak veliký míč
Daleko, dále a ještě dál pryč…
Asi se vám líbí když trpí jiní
Neb ten kdo se zrovna hodí
Toho Vaše ústa na viníka shodí
Vinu dodnes také nevím
Již netrápí to moje srdce
Když snad se někdy dovím
Pozdě!
Neodpustím více…
To co bylo
Vyprchalo
Bývalá snacha snaží se zapomenout
A Vy rychle hrr a hrr zase jí to připomenout
Dejte svátek všemu lidu
Dopřejte jí taky klidu
Co z toho máte?
Hovno!
Tak jděte svým životem dál pěkně rovno
Nedělejte kliky háky
Zbytečně i my pak kulíme zraky
Stíráme z tváří slané slzy
Každého vše občas mrzí
Nebudem věčně všechno oprašovat
Nebudu dále již nic naznačovat
Ani psát…
Ale, ale…
Snad nechcete ty cáry papíru
Ušité Vám přímo na míru
Někomu přečíst dát?
Co jste tady našla psáno
Nechte si radš pro sebe
Má to tak být paní dáno
A bude to lepší
Pro Vás
Pro mne
Pro nebe