Zrada

Oči už mi vodnatí, hlas se chvěje,
ptám se sama sebe, co se, se mnou děje?
Staré myšlenky v hlavě se mi honí,
ale ta dívka, která mé jméno nosí, slané slzy roní.
Vždyť nejlepší přítel, ten kterému věřila,
zradil ji, krutě, teď jako by nežila.
Ze začátku pomáhal jí, všechno řekli si,
teď ji zbyly oči pro pláč a ty staré dopisy.
Zrada bolí, srdce puká, útěhu tu nezná,
na smrt myslí dívka něžná, snad na konci března...
Co si počít bez přítele, bez těch jeho očí?
Raději hned bez váhání do propasti skočí.
Už od něj nečekám žádná slova lítosti,
vypít až do dna, musím pohár hořkosti.
Zrada budí nenávist v srdci poblouzněném,
zahodím ty sny, všechny s jeho jménem.