Tak to vždycky končí

Uprostřed ulice sama stála
A kolem ticho a chlad
Z vlasů jí závoj jen tak vlála
Z úst pár nesmyslných dat

Chtěla jsem té dívce pomoci
A úsměv přivodit
Vysvobodit ji z bezmoci
Přetrhnout tu smutnou nit

Pár kroků dál, divný to sen
V rukách trs růží
Bledá tvář a bledý den
Na kytici pár stuží

Nedá mi to mámení
A ještě o krok blíž
Hoďte po mě kamení
Dejte přede mě mříž

A kolem hlasy, volání
"už stůj" divný to hlas
"pomoz"smutné sténání
stále ke mne ruce pnout
jak jen se rozhodnout
běží čas

jen pár kroků k cíli mám
ta žena ke mně vzhlédne
do rukou kytici dostávám
v mých rukách bělá a zbledne

už chápu oč tu kráčí
zvon už mou hodinu značí

upadám do spánku
a černý závoj na mě padá
do temných zámků
má duše se vkrádá

už vím jak láká lidi
pomalu, ale jistě
za každým se pídí
a tak jako klíště

jen tak se nevzdá
a bere každý možný hlt
je všude známá a kdo ji nezná
vždyť její jméno je smrt..