Torzo

Až torzo vlastního života uvidím umírat,
až ono tělo bez rukou a nohou bude padat k zemi,
pak padnu i já na kolena a budu prosit,
prosit o přesladký život pro moje děti.

Až to nedokonalé dílo osudu, co stvořila jsem
bude se komíhat ve větru a kácet,
zjistím (však příliš pozdě), že přežila jsem,
že ne nadarmo mi byl dar života dán.

Že i přes vady a četné skvrny na mé soše života
jsem jej nepromarnila, nepřežívala nadarmo,
mými dětmi zůstanou (prozatím) pouhá slova
a mí přátelé, kteří vytvoří mou podobu – torzo…