Trochu na mě....

Mysl máš ponurou,
někdy i veselou,
veselost znáš ty jen,
ponurost dýcháš len,
osobnost potlačils,
sám se jen otočils,
mnoho těch zmatků,
honí se hlavou,
snažíš se zahnat, zahnat je silou.
Agrese prosvítá a zas tmavne, nikdy ses nešetřil,
proč ty se lámeš?
Ničíš své tělo, nehledíš na sebe,
pomoct se snažíš,
vše ale kazíš,
jsi pouhým pocitem, pocitem bez duše,
sám jsi se otrávil, světu se odhodil.
Ber vše teď bez hněvu, neházej za hlavu!
Vyser se na zemi, koukej se do nebe
a nech se tím prostoupit,
nahledej naděje.
Proč ty se ohýbáš, proč už ty nevstaneš?
Bojíš se výsměchu,
všichni se usmívaj, nešahej k bláznovství,
neboj se kamene,
on bojí se též,
sám na sebe hledí. Napřim se konečně,
zahoď ty okovy,
neboj se potupy, zahoď ty okovy!!