Směj se a plač

Z očí utopené skleněnky,
vzlyky udušené v polštáři,
zaťaté pěsti v bezmoci.
Vystřelený šíp v srdci zlomený.
Bojácná duše v rouše Evině
vykukuje plaše,
zhroucená v rohu pokoje.
Co jsi zač?
Tvůj tichý pláč.
Pro jiné.

Zima léto - je to jedno.
S koutky pohrávají si skřítci.
Dělají opičky,
na všecky.
Z očí pomrkává láska,
duši laská.
A ta?
Se srdcem Casanovi
hřeje, objímá a letí.
Kdo jsi Ty?
Tvůj smích.
Darovaný.

Kdo jste?
Přicházíte znenadání,
bez pozvání.
Mizíte kdo ví kam.
Mazlení, tulení,
pak trápení
a krvavý šrám.
„Podívej se zpátky.
Jsem život sám.
Se smrtí hraji drápky,
zatím vyhrávám.

Směj se a plač.“