Kruh života

Začátek a konec – dvě tak podobné veličiny,
dva zvláštní body, jež navzájem se překrývají,
mezi nimi cesta, jíž neseme si trest za zrození i za přečiny,
za skutky, jež se zkušenostmi života nazývají.

Pro ty nejšťastnější život je hladký, dokonalý kruh,
ať dlouhý je, nebo délkou mezi kratší patří,
je však lidí ještě jeden, žalostnější druh,
ten, co věčně s falší, bolestí a úklady se bratří.

Co pro jedny je jen jediná křivka ladná,
ubíhající vyrovnaným světem, plným krás,
pro druhé je jen trnitým lesem – Zemí nenávratna,
a zmrzačená linie vede tam, kde je smrti sráz.

Kruh je věčný a jeho tvar je dokonalost pravá,
co ale stane se, když blýskavé pavučiny zmocní se vichr plný ledu?
Co, když tenkou strunu z měsíčního stříbra sevře ruka dravá
a vyrve touhy, sny a víru z náruče klidného a příjemného sledu?

Pro jedny život vždy ladný a dokonalý - kruh z tepaného zlata,
to jsou ti, kteří vždy v optimismu a ubohé víře ve zdar vpřed hledí.
Druzí však dočkají se jen zmrzačené hromady šrotu, utopené v moři bláta,
a cesta jejich je a bude navždy lemována jen a jen ponurou šedí.

Začátek a konec – to jediné stejným bylo, je a být navždy musí,
jen cesta od jednoho ke druhému, na hony se liší,
jedni mohou s otevřenou hubou sladce dýchat, druzí div se nezadusí,
jedny však prostý konec děsí a druhým jen bolest ztiší.

Ďábel s tváří anděla…