Snový bolabol

Když svícen lásky ohnivé
Naše srdce provoní
A pak kolem závějí
Snad oči slzy uroní
Ty slzy štěstí vratkého
Co štěstím ani není
Bol srdce svého temného
Jež půl života změní

Svícen lásky ohnivá jež končí a zas začíná
A oči Tvé i duše tvá
Tak nezkažená nevinná
Ty splynou ve směs bolabolu
Jenž utrpení skrývá jen
A Ty ponenáhlu zjistíš
Že jde o nejhorší sen

Pak z nitra se vynoří
A do Tvých očí ponoří
Ta smutná touha po lásce
Jenž netrvá vždy tak krátce

Jen pohled jeden do Tvých očí
Nechci víc, ne, to mi stačí
Jen pohled, jenž mne spoutává
A do svých sítí vplétává

Co cítím nelze zapomenout
Snad jednou, ne však hned,
Jde to jen z mysli vytěsnit
A vidět jinak svět

Lze býti šťastnou v neštěstí
Jen když je příliš hluboké,
Lze živa býti v utrpení
Když naději máš
Lze živořiti ve štěstí když oči
Tvé hluboké
Se dívají jen do mých
A já nemohu je mít

Já sama toužím věčně snít a
Milovat sny pouze, jen
A dívat se na snové muže
A brát vážně ten svůj sen
Intenzivní vášně
V hlubinách těch rozkoší
Neobjímají vlažně –
- naopak – mě zaskočí

Když cítím dech snový a vidím
V očích světlo
Tak nejen u mého srdce je mi zvláštně teplo
Chci žít pouze z rozkoší a chci v rozkoších umírat
I po smrti být v rozkoších
Jen žhavé vášně zažívat

Já nehodlám se toho vzdát ty komnaty mé touhy
Já nehodlám jen umírat, jak je můj život dlouhý
Už neumím žít ze štěstí
A neumím žít v neštěstí
A nehodlám žít obyčejně,
Láskyplně, něžně, věrně

Teď neumím říct svoje ne
A neumím žít bez kazů
Ač největší mou zálibou jest
To kouzlo očních odrazů