Já

Tak prázdno,
to co chybí, budu postrádat stále,
ráda bych se rozloučila
a dala minulosti vale.

Ale jak se říká,
minulost tvoří vše budoucí,
takže jsem zas jak
ten volající o pomoc - bytost tonoucí.

Nečekám na pomocnou ruku,
tu si musím podat sama,
já jen potřebuju vědět, že tu jste se mnou,
vy všichni - i táta a máma.

Já se nebojím ničeho na světě,
bohužel jen sama sebe.
Snad stále potřebuju vědět že žiješ
a jek se ti vede.

Neumím být bez tebe,
ale ani po tvém boku,
nepřipadám si jak naivní dvacítka,
ale jako střenka co počítá sto roků.