Již konec smutku

Osud k nám byl krutý,tvůj život si vzal
a Ty jsi v bolestech, svůj konec prožíval.

A ja stejnou bolestí,jako Ty trpěla,
když nastal čas loučenía a já to věděla.

Zůstalo zde pár Tvých věcí,co bez Tebe nejsou nic.
Vzpomínek je tady dosti,ale já bych chtěla víc.

Vím,že to není možné,že by ses mohl vrátiti.
Může však být skutečné ve snu mém se setkati.

Večer,když odcházím spát,nemám si s kýmm povídat.
Slzy v očích často mám,potom špatně usínám.

Už je toho věru dost pořád se jen trápit,
probouzeti minulost,když ji nelze vrátit.

Jako bych slyšela Tvá slova,ať již toho nechám:
;Děti,vnuci a vše kolem můžeš přece milovat,
samota a smutek provždy nesmí se ti vnucovat;

Tak se těším z maličkostí,přátelství i květinek-
každý úsměv,milé slovo,je blahodárný lék.