Veronice
Veronice
Anotace: Jak už název napovídá, tato „báseň“ je věnována Veronice Škrabalové, kamarádce, která nás opustila v nedožitých 16 letech… Zařadila jsem ji pod Život, protože k němu bohužel patří i Smrt.
Tak jsem si vzpomněla…
Pamatuješ?
Na ten den...
Smála ses‘.
Oči ti zářily a byla jsi šťastná.
S námi.
Pak ses zeptala:
„Holky?“
Chvíle nejistoty.
Co zas?
„Co byste mi řekly...“
Smích.
„...kdybyste věděly...“
Pozvedlá obočí.
„...že zítra umřu?“
Překvapené pohledy.
„Jen tak…“
Řekla jsi...
A proto:
„Máme tě rády.“
Usmála ses‘.
„Díky...“
Pak začaly prázdniny.
Větrné.
Odjela jsi.
A pak...
...suché oznámení od učitelky.
Černá vlajka na škole...
Věděla jsi to!
Ta otázka byla rozloučením...
A proto:
Máme tě rády.
Sbohem, Veroniko.
Pamatuješ?
Na ten den...
Smála ses‘.
Oči ti zářily a byla jsi šťastná.
S námi.
Pak ses zeptala:
„Holky?“
Chvíle nejistoty.
Co zas?
„Co byste mi řekly...“
Smích.
„...kdybyste věděly...“
Pozvedlá obočí.
„...že zítra umřu?“
Překvapené pohledy.
„Jen tak…“
Řekla jsi...
A proto:
„Máme tě rády.“
Usmála ses‘.
„Díky...“
Pak začaly prázdniny.
Větrné.
Odjela jsi.
A pak...
...suché oznámení od učitelky.
Černá vlajka na škole...
Věděla jsi to!
Ta otázka byla rozloučením...
A proto:
Máme tě rády.
Sbohem, Veroniko.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk