Víla z plakátu

Ahoj, holčičko moje milí,
jsem přece z plakátu-
tvá dobrá víla.
Neboj, přivolám ti tátu.

Já vím, všechno teď smutné se ti zdá,
slunce se ti někam ukrylo,
to ale občas všem princeznám,
jistě chceš, aby smutku ubylo.

Má milá svěřenkyně,
tohle bude ještě hodně špatné,
tady nebude stačit kočár z dýně,
ani žádné šaty zlaté.

Tohle chce jen pevnou duši,
srdce na místě vpravo,
chování, jak se na princeznnu sluší,
drzosti jen tolik, kolik je jí zdrávo.

Od hloupé maličkosti,
se pak všechno rozvíjí,já vím,
všechno začne..ale i skončí,
a teď ti napovím.

Nikdo se tě neptal,
jestli se chceš narodit,
tak proč by teď reptal,
jak máš žít?

Hlavu vzhůru, dítě moje,
život máš ve svých dlaních,
to, co držíš, je jenom tvoje,
nemůže to vzít ani hřích.

Panečku, to je ale msutku,
já vím, ty přece nejsi hloupá,
a napraví to jen pár skutků,
bože, jak na slovo jsi skoupá!

Holka má, vstávej!
Co tam kdesi ležíš?
Pláčem už nic nevyřešíš!

Jsem z plakátu tvá víla,
už nemám o tebe strach,
ty ses zase potavila,
už nehrozí ti další krach...:-)