Spi sladce

Tvrdá prkna podlahy - ležíš nehnutě,
neuslyším dále barvitý tvůj hlas,
Smrt pro tvé tělo roztáhla své perutě,
nikdy neuzřím již tvůj jas.

Smrt polibek vtiskla ti jak múza,
miloval jsem tě, miluji tě, nemám dost tvého milování.
Uzřel jsem tě - zhostila se mě hrůza,
vím, Smrt nemá slitování.

Místnost prosycená zatuchlostí a pachem krve.
Obklopující ji stěny.
Už nikdy jako prve,
neuvidím obličej tvůj rozzářený.

Má duše pomalu se skličující,
čas uvězněn v nehostinných zdích,
chtěl jsem snad ještě říci:
Tento obraz nikdy nezmizí z očí mých.

Byla jsi vždy krásná, sladká,
zněl v tobě tichý jemný smích,
tvé tělo pokrývá jen chlad a látka,
tvé oči- bolest, zrada a utrpení v nich.

Spi sladce, má milovaná.
Již uzavřela se tvá brána... v cestu zpět...