Postava

Mokrou strouhou
nebo rosou pouhou
když slunce odchází
postava přichází

postava, co zlámané má peří
to peří je od krve
nevím, čemu ještě veří
vždyť není to poprvé

co po těle od nás má rány
co zlámali jsme jí duši
od nás všech jsou ty rány dány
kdopak to vlastně tuší

že děláme jizvy na duši
a rány, o které nikdo nestojí
ty jizvy už nikdo nikdy nezruší
jsou rány co se nikdy nezhojí...